Životopis
Eleanor Galperin, známý skutečným znalcem zahraniční prózy pod názvem baru Gal, je stále považován za jeden z nejlepších překladatele děl Alber Kama, Richard Oldington, Antoine de Saint-Exupery a James Aldrjj z francouzštiny a angličtiny k modernímu ruskému.Literární kritik a redaktor tuctu slavného Romanu vyvinuly své vlastní principy práce s textem a v roce 1972 publikoval knihu "Životní slovo a mrtvé. (Z "malého prince" k "lodi bláznů") ", což je nyní příslušnou příručkou výuky a zahrnuje hlavní body teorie překladu.
Dětství a mládež
Eleanor Yakovlevna Galperin se narodil v Oděse 27. dubna 1912 v rodině vzdělaných ruských intelektuálů. Otec Jacob Isaakovič, židovský-terapeut židovské národnosti, měl rozsáhlou praxi, která umožnila nejbližší příbuzné, aby se přestěhovali do Moskvy.
Po zatčení v roce 1937 a 1950, na místě nespolehlivosti padla na celý rod Halperinu a matka Frederica Aleksandrovna stála velká snaha získat práci v sovětském lidském komisariátu financí a určovat dceru v Moskevském redakčním a publikačním institutu.
Když se vzdělávací instituce rozpustila, Eleanora přešla na univerzitu specializující se na pedagogiku a vzala studii zahraniční literatury, paralelně s zvládnutím angličtiny a francouzštiny.
Kreativita z dětství byla fascinována Halperinem, a jako školačka napsala několik básní. Ve studentských letech pokračování literárních experimentů začala dívka psát prózu a třicátých let by mohlo publikovat svou vlastní práci v populárních tiskových publikacích.
V postgraduální škole, Eleanor obhájil svou práci, na něž se vztahuje biografie a tvořivost francouzského básníka Artur Rembo a ve stavu vzdělaného autora se začal pravidelně objevit v periodikách s články o klasické a moderní zahraniční literatuře.
Před začátkem Velké vlastenecké války, dívka, která v publikacích začala používat alias Norovy Gal, redakčního úřadu časopisu "Zahraniční literatura", pověřila napsat článek o novém produktu Antoine de Saint-Exupery "planety lidí ". Vzhledem k náhlý útok fašistů, práce nebyla publikována, ale dívka zůstala pod silným dojmem čtení a zůstala v očekávání nových knih francouzského autora.
Překlady a editace
Situace byla závažná, a aby vydělala peníze, Norova pracovala na tiskovém institutu a přednášených a seminářích o zahraniční literatuře 20. století. Ve svém volném čase, aniž by měla schopnosti polyglot, přečtěte si původní knihy a přeložil je do ruštiny se slovníkem. Nejdříve si nejste jisti ve svém vlastním talentu, nejprve neukázal těmto díla nikomu, a prachu v tabulce na dlouhou dobu.Situace se změnila poté, co Nores dal francouzskou knihu "malý princ", jejíž autor jednou fascinoval mladý učitel. Po přečtení práce, GAL v krátkém období učinila literární překlad a po několika týdnech ukázal návrh úzké přítelkyně.
Obecné úsilí ženy bylo upraveno předními literárními časopisy, ale před rokem 1959 nikdo nechtěl tisknout práci Eleanora. Teprve poté, co Gal se stal profesionálním překladatelem a občany SSSR s jeho pomocí četl knihy anglických, amerických a francouzských autorů, "malý princ" publikoval, s přihlédnutím ke všem požadavkům a přání díry.
Postupem času, profesionální spisovatel sám začal zvolit díla a přestal provádět rozkazy vydavatelů knih, novin a časopisů. Preferring moderní práce s vzrušujícím příběhem, Gal přeložil příběhy slavného Stvořitele "nad koláčem" Jerome D. Sallinger, příběh o malém známém spisovateli Harper Lee "zabít Mockingbird" a desítky fantastických knih populárních zahraničních autorů.
Samozřejmě, ne všechny práce vydavatelů sáčků byly vytištěny okamžitě, některé romány po dlouhou dobu prachu v policích před sovětskými lidmi měli možnost číst je. Takový osud trpěl "loď bláznů" Catherine Ann Porterová, "Krysolova" Nevila zavřená, "miluješ Brahms?" Francoise Sagan a "Diaries" Roman Rollan.
Bylo to mnohem lepší o případě knih pro děti i dospělé, ve kterých GAL úspěšně aplikoval základní principy editace. Vydavatelé raději vydali romány Alexandra Dumy, Theodore Suter, hlavní rákosí a Herbert Wells, kteří prošli rukou již slavného překladatele.
Akumulované zkušenosti s norou byly podrobeny bolesti pro bolesti a v roce 1972 dokončila práce na teoretické práci, známé jako "Životní slovo a mrtvé". Eleanor v něm vedl příklady řádné a nevhodné práce s lingvistickým materiálem a protestoval proti použití kanceláře a nevhodných zahraničních slov.
První vydání bylo rozšířené a byl částečně vytištěno v časopise "Věda a život". Nicméně, Gal přestal pracovat a v roce 1979 představil čtečky novou verzi, doplněnou hlavou kapitoly "průvodce". Prohlíštění překlady Matrai Literatury Evgenia Davdydovna Kalashniková, Natalia Albertovna Volgin, Nina Leonidovna Daurosaes a další, autor zdůraznil přirozenou jednoduchost ruského a workshopu práce s "mluvení" vlastními podstatnými jmény.
V důsledku toho kniha se stala desktopovou prospěch pro začátečníky překladatele a byl přetištěn 8krát až do roku 2015. V nejnovějších možnostech se objevily nové přírůstky a článek byl zařazen do práce Julianovy "tři Cami", analyzovat literární zkušenosti Halperiny a životopisný esej Risa Oblouk, který řekl o osobním životě a práci Hlavní autor.
Osobní život
Norova gal žila dlouho, ale spíše osamělý život a jen jeden den byl ženatý. Jeho zvolený byl mladý filolog Boris Kuzmin, který se semi-disperzní sám zavolal přímý potomek Walter Scott.
Před začátkem Velké vlastenecké války, milenci legalizovali vztah, a brzy poté, co tento Nora porodila dcerou Edward. Toto neobvyklé jméno dívka přijatá na počest rodiny blízkého přítele Edward Kabalevskaya, a vtip se v literární společnosti okamžitě objevil, že starší a nejmladší vířivosti jsou obklopeni.
Po smrti manžela zastřelil fašisty v bitvách poblíž Smolensk v roce 1943, Gal sám přinesl malé dítě a vydělal peníze na přednášky a provádět praktický výcvik.
Stát se slavným překladatelem, Nora se usadil v Moskvě komunální službě a jen tucet let mohl získat svůj vlastní byt. Finanční blahobyt nezvolil ženu, stále pracoval ve 14 hodin denně s přestávkou pro spánek a kousky procházky.
Dcera, vychovaný v takové situaci, nemohla proniknout do kopat tvůrčího ducha a na konci pedagogického institutu se stal editorem, kritikou a členem týmu literárního časopisu.
Smrt
Nora Gal se nestal 23. července 1991, a na žádost příbuzných, důvod její smrti nebyl zveřejněn.Na památku slavného překladatele, kolegové a fanoušci vydali sbírku obsahující vzpomínky, články, verše, dopisy a bibliografii, a v roce 2012 byly stanoveny dědici Edwardovi a Dmitriju Kuzmina zřízených Cena Gal Nora, předal autorům Nejlepší Anglicko-ruský překlad malých prózy XX-XXI století.
Bibliografie
- 1935 - "Příběh přátel"
- 1936 - "Smrt hrdiny" R. Koldington "(článek)
- 1938 - "FRANCIE ELLENS" (článek)
- 1945 - "Co bylo uraženo Sonya S.?" (článek)
- 1959 - "Pocit partnerství" (článek)
- 1960 - "Nad možným" (článek)
- 1963 - Antoine de Saint-Exupery (článek)
- 1972 - "Slovo žít a mrtvý"
- 1973 - "Na noži" (článek)
- 1975 - "A O Úřadu" (článek)
- 1991 - "Škola Cashkin" (článek)
Překlady
- Ray Bradbury "Shore při západu slunce", "Mixer betonu"
- Jack London "Pearls Pearls", "dobrodružství ve vzdušném oceánu"
- Charles Dickens "posedlý nebo duchový obchod"
- Herbert Wells "Jídlo bohů"
- Edgar Allan na "žába", "Fall House of Ashers"
- Colin McCalow "zpěv v trnech"
- Catherine Ann Porterová "Loď blázni"
- Richard Oldington "Smrt hrdiny"
- Antoine de Saint-Exupery "Malý princ", "Planeta lidí"
- Albert Cami "String"